Česky English

10. – 12. 4. 2015 Sološnica/Malacky

Mezinárodní cvičení vyhledávání na ploše 10. – 12. 4. 2015 Sološnica/Malacky

Byli jsme pozváni Bratislavskou kynologickou záchrannou brigádou na toto zajímavé cvičení. Pořadatelé si chtěli vyzkoušet, jak by probíhal praktický zásah a sektorové vyhledání pomocí záchranných psů. Během cvičení se projevilo mnoho a mnoho problémů. Bohužel nebylo v silách realizačního týmu je odstraňovat ani za běhu, ani po něm. Ale brali jsme to tak, že oni se chtějí učit jak to příště udělat líp. Mají před sebou moc práce a držím jim pěsti, aby se jim vše co si předsevzali i povedlo realizovat.

Nás se týkala pouze praktická část. Oceňuji, že bylo na každém týmu, aby si sám určil jak velký prostor je schopný bezpečně prohledat a ručit za výsledek. Vzhledem k tomu, že nejsme s Jimem „plochaři“ nechala jsem napsat si na noc i den plochu cca 4 hektary.  V noci mě docela zamrzelo, že jsem netušila, že přes náš terén vede cesta po které budou jezdit čtyřkolky a přepravovat zraněné nebo další pracovní týmy. Bohužel jsme kvůli nim musela zastavit psa asi tři metry od osoby, ke které zrovna mířil, aby ho nejela čtyřkolka. Nejsem zrovna moc šťastná, že jsem na něj musela hodně zařvat, abych ho vůbec zastavila. Ale naštěstí přežil a osobu jsme pak  našli. Na naši noční práci jsme nastupovali ve 2.45 hod a práce i pěší přesun nám trval skoro dvě hodiny. Pozitivně hodnotím to, že týmy byli dvoučlenné a v každém týmu byl psovod, pes a jejich navigátor, který hlídal GPS a trasu. Po příchodu do terénu a prvním vyslání psa jsme zjistili, že to nebude vůbec jednoduché. Po jarním tání a vydatných deštích nám polovinu terénu tvořila bažina a druhou skoro neschůdný sráz. Než jsme našli trochu schůdnou postupovou cestu, zabralo nám to docela hodně času. Ale potěšilo mě, že Jim vydržel pracovat po celou dobu a i cestou zpátky vypadal poměrně spokojeně. V táboře nás čekal odpočinek cca 2 hodiny, potom snídaně a další instrukce a přidělení dalšího terénu pro denní práci. Transport na stanoviště proběhl tentokrát na čtyřkolkách, bohužel bez vozíku a naprosto nevhodných pro přepravu psů. Ale ušetřilo nám to trochu nohy i čas. Terén byl tentokrát sice poměrně přehledný, ale neschůdný. Na sto metrech nevýšení skoro 70 metrů. Podklad klouzal, drolil se a i pes měl problém se v takovém terénu vůbec udržet. Bohužel na jedné straně kopce ani nefouklo, tak jsme se škrábali na vrchol skoro dvacet minut. Průzkum terénu samotného už nám tak dlouho netrval, protože terén byl přehledný a pes prověřoval jen několik málo míst, kam byl obtížný přístup. Bohužel za kopcem nefungovali vysílačky a dovolat se do tábora byl další problém. Odpadla i doprava zpět do tábora. Ovšem největší šok čekal po návratu do tábora. Nikde nikdo, jen naše opuštěná auta. Všichni odjeli a nikoho nezajímalo, že mají ještě v terénu nasazeny další týmy. Tohle beru jako velmi hrubou chybu v praxi neodpustitelnou. Počkali jsme tedy na ostatní a pak se přesunuli na ubytovnu.

V sobotu večer nás čekalo zhodnocení celé akce. Každý řekl své postřehy. Jak jsem psala, nedostatků bylo hodně, ale zase je to poučení pro příště.

V neděli už nás čekalo jen motivační vyhledávání na ploše. Terén byl sice relativně přehledný, ale samá ostružina. Takže Jimík si roztrhal co mohl. Ale našel všechny tři figuranty, dostal míček a byl spokojený. Já jsem byla spokojená s tím, že i přes únavu krásně značil a od osob neodcházel. Každopádně i já vím, co zlepšit u nás dvou pro praktické zásahy a dlouhé hledání. Vím na čem teď budeme pracovat a už se na to moc těším. Jen co se oba z toho všeho vzpamatujeme.


 
TOPlist
 
 
tvorba www stránek pro chovatele www.moonbarks.cz